Pelargonie andělské
Andělské pelargonie – drobné květy s půvabem macešek
Když se řekne pelargonie, většina lidí si představí bohatě kvetoucí rostliny v truhlících na oknech a balkonech. Mezi početnými skupinami pelargonií však najdeme i takové, které se od běžně pěstovaných muškátů výrazně liší. Jednou z nich jsou andělské pelargonie, známé také jako andělské muškáty. Jejich květy připomínají drobné macešky a jejich celkový vzhled působí jemněji a subtilněji než u mnoha jiných zahradních pelargonií.
Na první pohled zaujmou především drobnými květy s výraznou kresbou. Horní korunní lístky bývají často tmavší a zdobené žilkami nebo skvrnami, zatímco spodní lístky mohou být světlejší. Kontrast barev vytváří dojem malovaných květů, které vypadají, jako by je někdo pečlivě vyzdobil štětcem.
Andělské pelargonie zpravidla vytvářejí husté, dobře větvené keříky s menšími listy. Díky svému vzrůstu se hodí do květináčů, menších nádob i závěsných košů. Jejich předností není mohutnost, ale jemnost, bohaté kvetení a rozmanitost barevných kombinací.
Historie, která má dvě kapitoly
Při pátrání po původu andělských pelargonií narazíme na zajímavou skutečnost: rostliny, které dnes řadíme do této skupiny, nemají všechny stejně dobře doloženou historii.
Starší rostliny s květy podobnými maceškám
Rostliny s drobnými, maceškám podobnými květy byly známé již v 19. století. Jejich přesný původ však není zcela objasněn. Ve starší zahradnické literatuře se objevují pod označením Pansy-faced Pelargoniums, tedy pelargonie s květy připomínajícími macešky.
Není proto správné předpokládat, že všechny dnešní andělské pelargonie vznikly jediným křížením nebo že jejich historie začala až s jedním konkrétním šlechtitelem. Starší typy představují samostatnou kapitolu vývoje této zahradnické skupiny a jejich původ může být nejasný.
Arthur Langley-Smith a vznik moderních andělských pelargonií
Významnou osobností moderní historie andělských pelargonií byl anglický pěstitel a šlechtitel Arthur Langley-Smith. Ve 20. a 30. letech 20. století pracoval s kříženci královských pelargonií a druhem Pelargonium crispum. Jeho práce vedla ke vzniku řady rostlin, které se staly základem moderní podoby této skupiny.
Pelargonium crispum je jihoafrický botanický druh s drobnými, zvlněnými listy a charakteristickou citronovou vůní. Královské pelargonie naopak vynikají svými většími a výrazně zbarvenými květy. Křížením bylo možné spojovat vlastnosti obou rodičovských skupin a získávat rostliny s menším vzrůstem, jemnějším olistěním a dekorativními květy. (Viz. Pelargonie vonné na tomto webu.)
Mezi historicky významné kultivary spojené s prací Langley-Smitha patří například 'Catford Belle', uvedený v roce 1935. Tento kultivar má drobné růžovofialové květy s tmavší kresbou na horních korunních lístcích.
Právě zde je důležité rozlišovat mezi staršími rostlinami s maceškovitými květy a moderními andělskými pelargoniemi, jejichž původ je spojen s cíleným křížením. V současnosti se oba typy v zahradnické praxi řadí do širší skupiny andělských pelargonií.
Květy jako malované
Největší ozdobou andělských pelargonií jsou jejich květy. Oproti královským pelargoniím bývají menší, ale často vynikají výraznější kresbou a kontrastem barev.
Základní barevná škála zahrnuje bílou, růžovou, purpurovou, fialovou i odstíny červené. Některé kultivary mají dvoubarevné květy, jiné jsou světlejší a jejich kresba je jemnější. U mnoha z nich jsou horní korunní lístky výrazněji zbarvené a zdobené tmavými žilkami nebo skvrnami.
Jednotlivé květy jsou poměrně drobné, ale na dobře zapěstované rostlině se jich otevírá velké množství. Vzniká tak bohatý květní efekt, který je při pohledu zblízka ještě zajímavější než z dálky.
Listy, které doplňují krásu květů
Andělské pelargonie mají zpravidla menší listy než běžné páskaté pelargonie. Jejich okraje bývají vroubkované nebo zubaté a některé kultivary mají listy zvlněné.
Rostliny často vytvářejí husté keříky s kratšími úseky stonků mezi listy. Díky tomu působí kompaktně a dobře se hodí do menších nádob. Rozdíly mezi kultivary se však mohou výrazně projevit ve vzrůstu, hustotě větvení i celkovém tvaru rostliny.
U některých andělských pelargonií se projevuje příjemná vůně listů, často s citronovým nebo bylinným nádechem. Tato vlastnost souvisí s původem moderních kříženců a s podílem vonného druhu Pelargonium crispum v jejich rodokmenu. Nelze však předpokládat, že stejně výrazně voní všechny kultivary.
Rozmanitost kultivarů
Dnešní andělské pelargonie zahrnují řadu kultivarů, které se liší barvou květů, jejich kresbou, vzrůstem i tvarem listů. Některé vytvářejí nízké a husté keříky, jiné rostou vzpřímeněji. Existují také kultivary s odlišným zbarvením listů.
Mezi známé kultivary patří například:
Pelargonium 'Angeleyes Randy' – kultivar s výrazně dvoubarevnými květy a kontrastní kresbou.
Pelargonium 'Quantock Candy' – kultivar ze skupiny Quantock, která zahrnuje řadu dekorativních andělských pelargonií.
Pelargonium 'Quantock Kirsty' – další kultivar z této skupiny, ceněný pro své květy.
Pelargonium 'Quantock Louise' – kultivar, který dokládá šíři barevných a tvarových možností moderního šlechtění.
Pelargonium 'Catford Belle' – historicky významný kultivar spojený s prací Arthura Langley-Smitha, známý drobnými růžovofialovými květy s tmavší kresbou.
Jak andělské pelargonie pěstovat?
Pěstování andělských pelargonií není příliš složité. Aby však rostliny dobře rostly a bohatě kvetly, je vhodné dodržovat několik základních pravidel.
Světlo a stanoviště
Andělské pelargonie mají rády světlé stanoviště. Dostatek světla podporuje kompaktní růst a bohaté kvetení. Na jaře a na podzim jim obvykle prospívá slunné místo, během horkého léta však může být výhodné chránit je před nejprudším poledním sluncem. Při nedostatku světla mohou vytvářet delší výhony a kvetení bývá slabší. Vhodné stanoviště proto pomáhá udržovat rostliny v dobré kondici po celou sezonu.
Substrát, zálivka a hnojení
Jako u všech druhů pelargonií i zde volíme propustný substrát a nádobu s odtokovými otvory. Rostliny zaléváme tak, aby kořenový bal zcela nevysychal, ale zároveň nebyl dlouhodobě přemokřený. Přebytečná voda musí mít možnost odtéct. Dlouhodobé přemokření může poškodit kořeny a způsobit chřadnutí rostlin. V období aktivního růstu a kvetení potřebují andělské pelargonie pravidelný přísun živin. Vhodné je hnojivo pro kvetoucí rostliny, které má vyvážený obsah NPK. Příliš vysoké dávky dusíku mohou podporovat růst listů na úkor květů.
Řez a tvarování
Pravidelné zaštipování mladých výhonů podporuje větvení a pomáhá vytvářet hustší keříky. Po hlavním období kvetení lze rostliny podle potřeby upravit řezem, aby si zachovaly kompaktní tvar. Intenzitu řezu je vhodné přizpůsobit konkrétnímu kultivaru, protože jednotlivé rostliny se mohou lišit rychlostí růstu i přirozeným větvením.
Proč stojí andělské pelargonie za pozornost?
Andělské pelargonie nejsou tak mohutné jako některé královské pelargonie a jejich květy nejsou tak velké jako u mnoha jiných zahradních hybridů. Přesto mají osobitý půvab, který se nedá zaměnit s jinou skupinou. Jejich krása spočívá v jemnosti, bohatém kvetení a detailech. Drobné květy s kontrastní kresbou, hustý růst a u některých kultivarů také aromatické listy z nich dělají rostliny, které si zaslouží pozornost nejen běžných pěstitelů, ale i sběratelů.
A kdo jednou spatří hustý keřík obsypaný drobnými květy připomínajícími barevné macešky, snadno pochopí, proč si tyto pelargonie získaly své poetické jméno – andělské.