Pelargonie vonné

Vonné pelargonie – krása, kterou můžeme nejen obdivovat, ale i cítit

Když se řekne pelargonie, většina z nás si představí barevné květy na okenních parapetech, v truhlících nebo na terasách. Jenže svět pelargonií nabízí mnohem víc než jen krásu květů. Existuje skupina, která dokáže překvapit ještě jedním smyslem – čichem. Vonné pelargonie okouzlují především svými listy, které při lehkém dotyku uvolňují nejrůznější vůně. Některé připomínají citron, jiné růže, mátu, jablka či koření. A u některých se člověk musí pořádně nadechnout, aby uvěřil, že takovou vůni skutečně vydává obyčejná rostlina.

Vonné pelargonie jsou jako malá voňavá zahrada v jednom květináči. Stačí přejet prsty po jejich listech, jemně je promnout a rázem se kolem nás rozvine vůně, která může připomenout letní sad, růžovou zahradu nebo čerstvě utrženou mátu. Jejich kouzlo přitom nespočívá jen ve vůni. Listy mohou mít nejrůznější tvary, od drobných a jemně vykrajovaných až po velké, sametové či hluboce laločnaté. Některé rostliny vytvářejí husté keříky, jiné rostou volněji a působí téměř jako drobné aromatické keře.

Ačkoli jejich květy bývají často nenápadnější než u velkokvětých či páskatých pelargonií, při bližším pohledu mají své vlastní kouzlo. Mohou být bílé, růžové, nafialovělé a někdy zdobené jemnými skvrnami nebo žilkami. U vonných pelargonií však platí jedno zajímavé pravidlo: to největší překvapení se často neskrývá v květu, ale v listu.

Proč vlastně voní?

Vůně se uvolňuje z drobných žlázek na povrchu listů, stoncích a někdy i dalších částech rostliny. Ty obsahují aromatické látky, jejichž složení se u jednotlivých druhů a kultivarů liší. Právě proto mohou dvě na pohled podobné pelargonie vonět naprosto odlišně.

Některé mají svěží citrusové aroma, jiné sladce květinové, ovocné nebo kořenité. Vůně bývá nejvýraznější při dotyku, promnutí listu nebo za teplého slunečného počasí. Není však vždy stejně intenzivní – záleží na rostlině, stáří listů, podmínkách pěstování i na tom, jak citlivý je náš vlastní čich. 

Vonné pelargonie se proto nedají vybírat pouze podle fotografie nebo názvu. Nejlepší je přivonět si k nim osobně. A právě v tom spočívá část jejich přitažlivosti: návštěva sbírky vonných pelargonií se mění v malé čichové dobrodružství.

Nejznámější vonné pelargonie a jejich vůně

Vonné pelargonie netvoří pouze několik málo druhů. Je to pestrá skupina botanických druhů, kříženců a kultivarů, které se během dlouhého pěstování a šlechtění rozrostly do neobyčejné škály vůní. Vedle růžových a citrusových tónů najdeme také vůně máty, jablek, muškátového oříšku, kokosu, kafru nebo balzámu. 

Pelargonium graveolens – růžová vůně s bylinným nádechem

Vůně růží, bylin a někdy máty

Jedna z nejznámějších vonných pelargonií. Vytváří keříkovitou rostlinu s měkkými, chlupatými listy, které jsou hluboce vykrajované a připomínají rozevřenou dlaň. Na jejich povrchu se nacházejí jemné chloupky a vonné žlázky. Květy jsou obvykle růžové s výraznější kresbou na horních korunních lístcích.

Její vůně je zajímavou kombinací růžového aroma a zelených, bylinných tónů. U některých rostlin se přidává také nádech máty nebo koření. Rostliny tohoto druhu a příbuzné hybridy mají význam také při získávání vonných silic pro parfumerii. 

Pelargonium capitatum – pelargonie s vůní růží

Výrazné růžové aroma

Tento druh má obvykle širší, měkce laločnaté listy a rozkladitější růst. Na rozdíl od jemně členěných listů některých jiných vonných pelargonií působí jeho olistění plněji. Květy bývají růžové až lila a mohou vytvářet pěkné květní skupiny.

Při promnutí listů se objevuje příjemná růžová vůně, která může připomínat růžové lístky používané v parfumerii. Právě tento druh patří mezi botanické předky některých růžově vonících pěstovaných pelargonií.  

Pelargonium radens – jemně řezané listy a vůně růží

Růže s ostřejším bylinným tónem

Na první pohled zaujme velmi jemně členěnými, úzkými a zubatými listy. Celá rostlina působí lehčeji a vzdušněji než druhy s širokými listy. Květy jsou drobné, růžové až nafialovělé.

Vůně se pohybuje v růžové oblasti, ale může působit ostřeji, zeleněji a kořenitěji. Její intenzita a přesný charakter závisejí na konkrétním rostlinném materiálu. Pro sběratele je tento druh zajímavý právě kombinací jemného vzhledu listů a aromatických vlastností.

Pelargonium crispum – drobnolistá citronová pelargonie

Citron, citronová kůra a někdy limetka

Tato pelargonie se pozná podle drobných, tuhých, zvlněných a často hustě nahloučených listů. Roste jako kompaktní keřík, který lze vhodným řezem dobře tvarovat. Květy jsou menší, zpravidla růžové až nafialovělé.

Stačí se dotknout listů a objeví se svěží citrusové aroma. Některé rostliny připomínají citronovou kůru, jiné mají jemnější tón limetky. Je to výborná volba pro každého, kdo dává přednost čistým, svěžím vůním před těžšími květinovými tóny. 

Pelargonium citronellum – citronová vůně v mohutnějším keříku

Výrazný citron

Jak napovídá název, tento druh je ceněný pro citrusové aroma. Ve srovnání s drobnolistým P. crispum může působit mohutněji a mít větší, širší, laločnaté listy. Při dobrých podmínkách vytváří výrazný keřík, který potřebuje dostatek prostoru.

Jeho vůně bývá svěží a citronová, někdy s bylinným podtónem. Pro sběratele je zajímavý tím, že citrusové aroma nabízí rostlina s odlišným vzhledem než drobnolisté citronové kultivary.  

Pelargonium tomentosum – voňavá máta v podobě pelargonie

Máta peprná a chladivé bylinné tóny

Tento druh patří k nejzajímavějším vonným pelargoniím už na první pohled. Má poměrně velké, srdčité až laločnaté listy pokryté hustým jemným ochlupením. Na dotek jsou měkké, téměř sametové. Rostlina se často rozrůstá do šířky a její výhony mohou poléhat.

Při dotyku listů se uvolňuje výrazná mátová vůně, která připomíná mátu peprnou. Rozdíl oproti běžným mátám je ovšem patrný nejen ve vzhledu, ale také v charakteru aromatu. Je to rostlina, kolem které se návštěvníci sbírky rádi zastavují a opakovaně si k ní přivoní. 

Pelargonium odoratissimum – jablečná pelargonie

Jablka, ovoce a jemná sladkost

Zatímco předchozí druh zaujme velkými sametovými listy, tato pelargonie má listy menší, zaoblené, měkce ochlupené a světle zelené. Vytváří spíše nízký, rozkladitý porost. Její drobné květy bývají bílé nebo velmi světle narůžovělé.

Název odoratissimum odkazuje na příjemnou vůni. Listy mohou připomínat jablka, případně sladké ovocné aroma s jemným květinovým nádechem. Její vůně není tak ostrá jako u citronových pelargonií, a proto působí velmi jemně a nenápadně. 

Pelargonium fragrans – vůně muškátového oříšku

Muškátový oříšek, koření a teplé bylinné tóny

Jde o drobnolistou pelargonii s poměrně kompaktním růstem. Listy jsou malé, šedozelené, mírně laločnaté a často působí jemně plstnatě. Květy jsou nenápadné, světlé, obvykle bílé až narůžovělé.

Její aroma se od předchozích druhů výrazně liší. Namísto svěžesti citrusů nebo sladkosti ovoce přichází kořenitá vůně připomínající muškátový oříšek. Pro sběratele je to krásný příklad toho, jak rozmanitý může být vonný svět jednoho rostlinného rodu. 

Pelargonium quercifolium – pelargonie s dubovými listy

Balzám, pryskyřice a kořenité tóny

Už její latinské jméno napovídá, čím je zvláštní. Listy mají hluboké zářezy, které připomínají obrys dubového listu. Rostlina může vytvářet výraznější keřík a její olistění je velmi dekorativní.

Vůně bývá balzámová, kořenitá až pryskyřičná. Není to typická sladká vůně, kterou bychom očekávali od květin. Spíše připomíná směs aromatických bylin a dřevitých tónů. Právě tyto méně obvyklé vůně dělají ze sbírky vonných pelargonií tak zajímavou kolekci. 

Pelargonium grossularioides – překvapení s kokosovým aroma

Kokosové a ovocné tóny

Tento druh je zajímavý jemnější stavbou a drobnějšími listy. Nemusí působit tak mohutně jako některé keříkovité vonné pelargonie a jeho vzhled je spíše nenápadný. O to větší překvapení může přinést jeho aroma.

Některé popisy uvádějí kokosovou vůni, která je mezi vonnými pelargoniemi poměrně neobvyklá. Charakter vůně se však může lišit podle konkrétní rostliny a podmínek, takže nejlepším vodítkem je vždy vlastní čich. 

Pelargonium 'Lady Plymouth' – vůně a krása panašovaných listů

Tento známý kultivar zaujme zelenými listy s krémově bílým okrajem a hlubokým vykrajováním. Vedle dekorativního vzhledu nabízí aromatické olistění, jehož vůně bývá popisována jako růžová, bylinná až lehce eukalyptová. Je krásným příkladem toho, že vonná pelargonie může být současně i výrazně okrasnou rostlinou.

Jak vonné pelargonie pěstovat, aby nám dělaly radost?

Vonné pelargonie nejsou jen rostlinami pro sběratele. Většinu z nich lze poměrně snadno pěstovat v květináčích, na okenním parapetu, balkoně nebo terase. Největší radost udělají tam, kde se jich můžeme snadno dotýkat a přivonět si k nim.

Světlo a stanoviště

Většina vonných pelargonií má ráda světlé a slunné místo. Dostatek světla podporuje kompaktní růst a dobrý vývoj aromatických látek. Některým rostlinám prospívá i lehký polostín, zejména během horkých letních dnů.

Substrát a zálivka

Základem je propustný substrát a květináč s odtokovými otvory. Rostliny zaléváme podle potřeby a mezi zálivkami necháváme povrch substrátu mírně proschnout. Dlouhodobé přemokření je pro ně nebezpečnější než krátkodobé mírné sucho.

Řez a přezimování

Pravidelným zaštipováním a řezem udržujeme keříky husté a kompaktní. Před příchodem mrazů je nutné rostliny přenést na chráněné místo. Zimu obvykle zvládají nejlépe na světlém stanovišti s omezenou zálivkou a bez přemokření.

Ještě jedna zajímavost: 

vonné pelargonie bývají někdy nabízeny jako rostliny odpuzující komáry. Samotná citrusová nebo citronelová vůně však není důkazem, že rostlina spolehlivě ochrání okolí před komáry. Účinek závisí na konkrétních látkách a způsobu jejich uvolňování; pouhé postavení květináče na terasu nelze považovat za ověřenou ochranu. 

Ivo 11/2026